Aktuálním problémem východní Evropy je plynová krize. Nás se to nijak extrémně netýká, a kdyby Mirek Topolánek neseděl v křesle předsedy Rady EU, tak bychom to asi tolik neprožívali. Na celé věci mě trochu štve, že jak média, tak politici ten spor staví příliš ideologicky a málokdo je ochoten se bavit o podstatě a tím méně řešení.
Na začátku tu jasně převládal názor, že Rusko jsou ti špatní, kteří Ukrajině a Evropě nedodávají plyn. Tento názor až na pár výjimek vládnul docela dlouho i když realita tomu příliš neodpovídala. Přičítám to komplexu, který stále ještě mnoho lidí má z éry komunizmu a z roku 68. Tímto přesvědčením výrazně otřásl až slovenský premiér Fico, který ukrajinské premiérce jasně řekl, co si o Rusko-Ukrajinském sporu myslí a taky to, kdo podle něj za nevyřešení sporu může.
Základní předsudek, pomocí kterého se tu manipuluje veřejné mínění, je, že my jsme ti správňáci, Rusáci jsou špatňáci a když se Ukrajina orientuje na nás, tak musí být logicky správná, protože si správně vybrala. Kdo se nedokáže od tohoto pohledu oprostit, nemůže nikdy pochopit příčiny sporu a také ho nikdy nemůže vyřešit.
Jak to začalo
Celý problém lze vysledovat do doby, kdy se Ukrajina začala moc orientovat směrem na západ. Konkrétně se jedná o rok 2004 a slavnou oranžovou revoluci, po které byly proruské mafiánské skupiny ve vedení státu nahrazeny „proevropskými“ mafiánskými skupinami. To se Rusku vůbec, ale vůbec nezamlouvalo. Na tomto místě někteří idealističtí moralisté přichází s myšlenkou, že Ukrajina má právo orientovat se kam chce a že je to její věc. To je sice pravda, ale ani Ukrajina nežije ve vzduchoprázdnu a musí počítat, že ponese následky. Že to není fér? No není. Tak to holt v mezinárodní politice funguje a fungovalo vždycky.
Ale zpět k jádru problému. Rusko několikrát docela jasně deklarovalo, že jestli si Ukrajina zvolí proevropské vedení, jmenovitě premiérku Tymošenko (Putin ji asi nemá rád nebo co), tak jí nadraží plyn a to takovým způsobem, že bude Ukrajina platit víc, než kolik platí státy EU. Opět lze použít argument, že to není fér. A opět lze odpovědět, že plyn patří Rusku a jestli chce Ukrajina kupovat levněji, tak ať si jde nakupovat jinam. Že nemá kam? No tak to má smůlu. Kromě toho je zajímavé, že doteď platila Ukrajina za plyn výrazně míň, než ostatní státy a to jí přišlo v pořádku. (Během současného jednání padla z ruské strany i mnohem rozumnější částka tedy 250$ za 1000 metrů krychlových oproti původní nabídce 418$. Ale i to přišlo Ukrajině oproti loňské ceně 180$ jako hodně.)
Ukrajina si tedy i přes Ruské výhružky o zdražení zvolila za premiérku Julii Tymošenko. A Gazprom se podle toho zachoval a zvýšil Ukrajině ceny za plyn. Strategie je to geniální. Ukrajina totiž nemá moc možností, co s tím dělat. Všehovšudy dvě.
Může ty ceny přijmout, což by mělo výrazně negativní vliv na její ekonomiku. Výrazně by to zvýšilo náklady státu, podniků, ale i obyčejných lidí. To by se pak projevilo na celospolečenské nespokojenosti s vládou, která nedokáže řešit ekonomickou situaci a kdo ví, třeba by se našla nějaká nová opozice, která by se k Rusku stavěla smířlivěji.
Druhou možnost, kterou Ukrajina má je to, co dělá právě teď. Jako tranzitní země může vydírat EU. Říká, „No jo, ale my za to nemůžeme, že nás Rusko vydírá. A navíc nás vydírá kvůli tomu, že s váma chceme kamarádit. Takže nemáme jinou možnost a vy si to s Ruskem vyřiďte.“ Kamarádský přístup, není liž pravda?
O co se tu hraje?
Rusko se snaží pomocí „plynové zbraně“ (v terminologii mezinárodních vztahů je známá tzv. ropná zbraň, tak proč ne plynová) zvrátit politické směřování Ukrajiny a nepřímo jim svrhnout vládu. Ukrajina, potažmo její vláda hraje sama o sebe. Kdo by chtěl být svržen, že? A EU? Ta hraje o svůj plyn, který si koupila a nedostala.
Jak je vidět, pro EU jsou dodávky plynu v zimě důležitější než to, jestli se ukrajinské vedení udrží u moci, či ne. Proto také EU a Rusko souhlasili s přítomností expertů, kteří budou monitorovat množství tekoucího plynu. Ukrajina s tím souhlasila oficiálně taky, ale teď hledá kličky, jak se tomu vyhnout. Někteří lidé tvrdili, že Rusko s přítomností týmu plynařů, a to včetně ukrajinských, na svém území nebude souhlasit. Nakonec souhlasilo. I to má totiž logické vysvětlení. Přítomnost expertů, kteří budou množství plynu monitorovat, umožní s celkem jednoduchou matematikou zjistit, jestli Ukrajina krade, nebo nekrade plyn.
S trochou zjednodušení si to lze představit jako trubku. Na jedné straně bude stát člověk a měřit, kolik do trubky nateklo a na druhé straně bude někdo měřit, kolik z trubky vyteklo. Pokud by se to zavedlo, Ukrajina by nemohla krást plyn a zároveň by bylo možné plyn jednoduše rozdělit na plyn pro Evropu a na plyn pro Ukrajinu.
Proto také podpis nějaké smlouvy o dodávkách nepovažuji za dostatečnou garanci. Plyn zatím neteče, a i kdyby téct začal, tak nelze zaručit, že si to Ukrajina nerozmyslí. Klíčové bude Rusko-Ukrajinské jednání o cenách plynu právě pro Ukrajinu.
Jsem zvědavý, jaké další karty ještě EU má, protože dokopat Ukrajinské vedení k tomu, aby si pod sebou de facto podřízlo větev, rozhodně nebude jednoduché.
Za zmínku ještě stojí perfektní načasování celé akce. Spory ohledně plynu měly Rusko a Ukrajina už hodně dlouho, tak proč vypnul Gazprom plyn zrovna teď? Na začátku takových mrazů.
Meteorologové by jistě potvrdili, že vlna arktického vzduchu, který přišel na začátku ledna do Evropy má dva zajímavé aspekty – tento vzduch byl velmi studený a zároveň bylo s velkou mírou pravděpodobnosti možné předpovědět, že se minimálně týden udrží. Podobné fronty ať již studené, či teplé se objevují jen několikrát do roka a za zimu se můžou objevit jednou, dvakrát nebo taky vůbec.
Že by náhoda…
Autor se zajímá o mezinárodní vztahy speciálně o oblast bezpečnosti a terorizmu. Regionálně pak o oblast Ruska a postsovětského prostoru. Žádné diplomy ani jiná potvrzení na to však nemá :-).